Filozofie, věda a umění by měly být tvůrčí a kritickou protiváhou technokratických a ekonomizačních tendencí současného světa a přispívat společně s technologickým výzkumem a inovacemi k tomu, aby fyzické a duchovní, přírodní a kulturní, vědecké a umělecké kvality života nebyly potlačovány. Myslíme si, že při zahrnutí umělé inteligence (se kterou se pojí mnoho mýtů a obav) do tvůrčího procesu, může filozofie společně s vědou a uměním reflektovat, kam se tato oblast poznávání a spolutvorby světa ubírá.
Workshop Za hranicemi slov: Jak tvořit s umělou inteligencí o nesdělitelném? otevírá dialog mezi hmotou, tělem a umělou inteligencí, zkoumajíc limity jazyka v kreativním procesu. Prostřednictvím práce s hlínou a řízené meditace účastníci překládají tělesné zážitky do světa syntetických médií, kde se slova stávají vedlejšími a na povrch vystupuje smyslová, intuitivní dimenze tvorby. Workshop nabízí prostor pro objevování nových tvůrčích postupů, které nejen využívají AI, ale také udržují lidskou agenturu v jádru tohoto experimentálního procesu.
Kapacita workshopu je 20 lidí. Ideální je mít s sebou notebook. Notebook není podmínkou účasti.
Lenka Hámošová je umělkyně, designérka a odbornice na kreativní využití umělé inteligence. V průběhu posledních šesti let se intenzivně zabývá výzkumem syntetických médií generovaných AI, který propojuje s aktivním sdílením svých poznatků prostřednictvím přednášek, edukačních workshopů a vývoje vzdělávacích materiálů. Její práce je zaměřena na podporu lidského kreativního přínosu v procesu spolupráce s umělou inteligencí a na rozvoj kritického myšlení vůči této technologii. Lenka je také spoluzakladatelkou festivalu Uroboros a stojí za organizací Creative AI Meet-upů v Praze, kde se snaží budovat komunitu kolem kreativního využití AI.
Představíme demo a nový přístup, jak zapojit veřejnost do debat o budoucnosti umělé inteligence pomocí performancí, které využívají AI agenty. Skrze AI simulace založené na jazykových modelech si jednotlivci a skupiny v sandboxu vytvářejí vlastní AI agenty, kteří je pak zastupují ve virtuálních diskuzích. Výsledkem je téměř divadelní představení, kde veřejnost hraje dvojí roli: nejen jako aktivní účastníci, kteří svým agentům vkládají vlastní hodnoty, ale také jako „antický sbor“, který prožívá a komentuje střety mezi světem reálným a syntetickým či generovaným. Veřejné AI simulace jako kombinace antického divadlo a slavných veřejných vědeckých experimentů z 18. století se tímto stávají nástrojem sociálně-technické katarze. Publikum má možnost na vlastní kůži zakusit vliv AI technologií na společenské normy a osobní rozhodování a hledat nové způsoby jak vytvořit společenský konsenzus. Mezi tématy, které jsme řešili přes AI agenty v sandboxu byla AI etika, právní status AI, digitální suverenita či bezpečnost, s cílem umožnit aktivní utváření společné AI budoucnosti přes diskuse a interakci pomocí těchto syntetických dvojníků.
Dr. Denisa Reshef Kera je odbornou asistentkou na Bar-Ilanově univerzitě v Izraeli, kde založila "Design and Policy Lab" v rámci programu Studia vědy, techniky a společnosti (STS). Tato laboratoř spojuje designérské a umělecké přístupy s veřejným rozhodováním a regulačními procesy. Výsledkem jsou experimenty s novými způsoby, jak zapojit veřejnost do diskusí o společné budoucnosti a složitých společenských výzvách a zkoumat, jak nové technologie ovlivňují prostor pro veřejnou debatu a demokratickou účast, včetně regulace technologií. Laboratoř se proto zaměřuje na participativní technologie a testování politických scénářů, které reagují na rychlý vývoj v oblastech, jako je umělá inteligence, blockchain a podobně. Ve své knize "Algoritmy a automatizace: Správa věcí veřejných prostřednictvím rituálů, strojů a prototypů, od slunečních hodin po blockchain" (Algorithms and Automation: Governance over Rituals, Machines, and Prototypes, from Sundial to Blockchain) detailně rozebírá témata participace přes prototypy a demokratizaci nových technologií. Jako náhradní národní odborník pro AI, jmenovaná Ministerstvem zahraničních věcí České republiky, se pravidelně účastní konzultačních procesů v oblasti AI regulací. Během posledního desetiletí působila na akademických pozicích na univerzitách v Izraeli, na Maltě, ve Španělsku, Singapuru, USA i České republice.
Ve svém příspěvku se zaměřím na doomerství, tzn. vyvolávání existenciální strachu z AI, jako manipulativní strategii, kterou si velcí hráči vytvářejí vliv na regulaci a budoucnost AI průmyslu. Vedle toho postavím kritiku AI vycházející ze sociologických a filosofických studií vědy a techniky, pro které je typické zasazení technologie do společenského a kulturního kontextu.
Palo Fabuš se dlouhodobě zajímá o vztah digitální techniky a lidského údělu. Studoval informatiku a mediální teorii v Brně a sociologii v Praze. V letech 2014–2015 absolvoval stáž na Ruhr Universität v Bochumi, kde studoval současnou německou filosofii médií. V minulosti přednášel pravidelně na FSS MU v Brně a k jednotlivým přednáškám byl pozván na VUT FIT, FaVU, FF MU, AVU, UMPRUM a jinam. V současnosti působí jako odborný
asistent v Centru audiovizuálních studií na FAMU v Praze. V letech 2011–2016 působil jako šéfredaktor časopisu Umělec. Dále publikoval v Literárních novinách, Flash Artu, A2, Furtherfield, Vlně a Mediálních studiích. Spolu s básníkem Lubošem Svobodou je autorem *Přednášky o vznikavosti *(Lačnit Press, 2017).
Prednáška sa bude zaoberať uvažovaním a tvorbou vizionárky, podľa ktorej je pomenovaný aj projekt digitálnej neurónovej siete Virtuálna futurologička A°D°A. Bola ňou matematička, hudobníčka a hazardná hráčka Augusta Ada King-Noel, grófka Lovelace (rodená Byron, 1815-1852), ktorú v súčasnosti mnohí považujú za prvú programátorku, hoci počítačový program nevytvorila. Zaoberala sa rozmanitými vedami a umeniami, vrátane prvých číslicových počítacích strojov, ktoré pochopila ako univerzálne počítače schopné narábať v budúcnosti s dátami rozmanitej povahy. Prepájala prírodné vedy s umeniami: najmä s hudbou a poéziou smerujúc k poetickej vede, predchodkyni súčasnej transdisciplinarity aj vedecko-umeleckého či umelecko-vedeckého výskumu. Túžila skúmať ľudskú myseľ a zaoberala sa aj povahou imaginácie.
Vyštudovala architektúru na Fakulte architektúry Slovenskej technickej univerzity v Bratislave (1993). V rokoch 2003 – 2004 absolvovala post-doktorský výskumný pobyt v Centre pre teoretické štúdiá UK a AV ČR v Prahe, kde spolu s Ivanom M. Havlom a Michalom Ajvazom pripravila antológiu Prostor a jeho člověk (Praha 2004), v r. 2015 habilitovala na Fakulte architektúry ČVUT v Prahe, v r. 2019 bola menovaná profesorkou. Prednášala na školách architektúry v Bratislave, Liberci a Prahe. V súčasnosti pôsobí na Katedre teórie a dejín umenia VŠVU v Bratislave a na Ústave teórie Fakulty architektúry VUT v Brne. Venuje sa teórii architektúry.
I kdyby se nynější velké jazykové modely dál významně nevyvíjely, což je nepravděpodobné, už jejich současné schopnosti značně ovlivňují duševní práci všeho druhu. Situace je do určité míry podobná průmyslové revoluci, kdy stroje nahradily část manuální práce, tato analogie je však užitečná jen po jistou mez. Z větší části vstupujeme na neprozkoumané území. Pravděpodobně budeme muset přehodnotit, která práce je tvůrčí a která nikoli – už ne podle tradičních kritérií, ale čistě podle toho, co se dá automatizovat obtížněji a co snadno. Výstupy jazykových modelů nemusí nutně být stejně kvalitní jako lidská práce. Prozatím postačí, že jsou aspoň na spodní mezi přijatelnosti, jestliže jsou zároveň mnohem levnější. Tento ekonomický argument je a stále více bude rozhodující při zavádění AI do širokého spektra činností.
Petr Koubský je redaktorem Deníku N pro vědu a techniku. Dříve pracoval v počítačových časopisech Softwarové noviny a Inside, pak jako novinář a publicista na volné noze. Studoval na VŠCHT a FEL ČVUT, po absolvování působil jako softwarový vývojář a jako výzkumný pracovník v tehdejší ČSAV. Řadu let externě přednášel na různých vysokých školách (VŠE Praha, FF UK, FSV UK), v současnosti učí předmět Vědecká žurnalistika na FF UP v Olomouci. Je držitelem novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2020.
Workshop „Creative AI Workflows“ je pro studenty uměleckých škol, kteří chtějí posunout svou tvorbu do dialogu s umělou inteligencí a zároveň si zachovat autorský rukopis. V dnešním tvůrčím ekosystému se AI stává klíčovým nástrojem pro experimentování a kreativní produkci, a porozumění principu AI workflows je nyní důležitější než kdy jindy. Na tomto workshopu prozkoumáme, jak lze propojit různé nástroje a modely AI a prototypovat své vlastní pracovní postupy. Součástí workshopu bude také představení automatizace v uživatelském prostředí ComfyUI, které otevírá možnosti pro komplexní a flexibilní integraci AI do vaší tvůrčí praxe.
Kapacita workshopu je 25 lidí. Ideální je mít s sebou notebook. Notebook není podmínkou účasti.
Lenka Hámošová je umělkyně, designérka a odbornice na kreativní využití umělé inteligence. V průběhu posledních šesti let se intenzivně zabývá výzkumem syntetických médií generovaných AI, který propojuje s aktivním sdílením svých poznatků prostřednictvím přednášek, edukačních workshopů a vývoje vzdělávacích materiálů. Její práce je zaměřena na podporu lidského kreativního přínosu v procesu spolupráce s umělou inteligencí a na rozvoj kritického myšlení vůči této technologii. Lenka je také spoluzakladatelkou festivalu Uroboros a stojí za organizací Creative AI Meet-upů v Praze, kde se snaží budovat komunitu kolem kreativního využití AI.
V příspěvku přiblížím, co to je a čím se zabývá futurologie, její velice stručný vývoj a metody, především metodu scenario planning, její propojení a implementace do procesu urbanistického plánování a inovativní potenciál využití AI/LLM v jejich procesech.
K tomu použiji i příklady aplikace zmíněných metod a jejich výsledků z mezinárodních urbanistických workshopů z Dominikánské Republiky a z Japonska.
Současně také krátce přiblížím z čeho vychází a na čem staví Kreativní software Virtuální futuroložka A°D°A, který vyvíjíme coby konzultační nástroj nejen pro potřeby navrhování a urbanistického plánování ve vztahu k nejistotám budoucnosti.
Architektka, urbanistka a futuroložka Zdeňka Němcová Zedníčková vyučovala na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci (1999-2023). Vedla ateliér ON THE EDGE (2014-2019), kde se zaměřovala na futuristické a experimentální městské projekty a organizovala a vedla téměř 30 mezinárodních workshopů zaměřených na aktivismus, zapojování veřejnosti a mezioborovou spolupráci. V Bratislavě (2022) a Nagoji (2023-24) se zabývala futurologií v městském plánování, zejména adaptabilitou měst na klimatické změny. Od roku 2023 vede na Fakultě mechatroniky a mezioborových studií projekt. Od roku 2023 vede výzkumný projekt Virtuální futuroložka A°D°A, který využívá umělou inteligenci k řešení budoucích nejistot v městském plánování.
Prezentace se zabývá možnostmi společné tvorby člověka a umělé inteligence v umění a zkoumá, jak můžeme kreativně spolupracovat s ne-lidskými entitami, jako jsou algoritmy umělé inteligence. Zmíněný umělecký výzkumný projekt a participativní workshopy odhalily, jak ztělesněná komunikace s hmatovými materiály, jako je hlína, otevírá nové cesty pro komplexní interakce s AI. Při převádění složitých lidských zkušeností do syntetické sféry se sice ztrácí část významu, ale tento proces zároveň odhaluje nové poznání. Příspěvek se zaměří na etické a estetické aspekty více než lidské spolutvorby s AI a bude se zabývat otázkami, jak můžeme s AI smysluplně rozvíjet naše tvůrčí postupy a zároveň je udržet zakořeněné v jejich kontextu. Příklady z výzkumu i praxe budou ilustrovat, jak by mohlo vypadat, znít a působit lidské a ne-lidské vytváření společného poznání v uměleckém kontextu. Lenka Hámošová je umělkyně, designérka a odbornice na kreativní využití umělé inteligence. V průběhu posledních šesti let se intenzivně zabývá výzkumem syntetických médií generovaných AI, který propojuje s aktivním sdílením svých poznatků prostřednictvím přednášek, edukačních workshopů a vývoje vzdělávacích materiálů. Její práce je zaměřena na podporu lidského kreativního přínosu v procesu spolupráce s umělou inteligencí a na rozvoj kritického myšlení vůči této technologii. Lenka je také spoluzakladatelkou festivalu Uroboros a stojí za organizací Creative AI Meet-upů v Praze, kde se snaží budovat komunitu kolem kreativního využití AI.
Žijeme v době mohutné akcelerace generace strojových dat. Technologie a algoritmy se neustále zrychlují a usnadňují zpracování a analýzu informací. Dušan Marcinko nám v této souvislosti představí sérii generativních „nástrojů“, které mají praktické využití v současnosti. Tyto nástroje se zaměřují zejména na automatizaci procesů výroby vizuálních dat, což otevírá nové možnosti pro kreativní i průmyslové aplikace. Přednáška nabídne nejen pohled na aktuální trendy v oblasti generativního designu, ale i konkrétní příklady aplikací, které mohou transformovat naše přístupy k vizuální komunikaci.
AI specialista Dušan Marcinko, původním povoláním architekt, vystudoval ČVUT v ateliéru Eduarda Schlegera. Již během studií se začal zajímat o grafický design a digitální tvorbu, které v současnosti vyučuje na ČVUT a AVU. Ve své práci spolupracuje jak s komerční, tak uměleckou sférou, kde často experimentuje s nejnovějšími technologiemi. Do své vizuální tvorby aplikuje široké spektrum znalostí z různých oborů, jako jsou 3D vizualizace, rozšířená a virtuální realita, programování, film, animace a herní enginy. Od zpřístupnění komunitních difúzních modelů veřejnosti v roce 2022 se zabývá prací s obrazovou generativní AI, kterou v současnosti integruje v rámci VFX studia Magiclab a v dalších oblastech filmového průmyslu.
Projekt s názvem Garden me Tender si klade za cíl reflektovat nedávné případy přiznání právní subjektivity přírodním entitám a zároveň reagovat na dočasnost a křehkost reziduálních pozemků, často označovaných jako „vágní terény“ (R. Haluzík, 2020), „délaissé“ (G. Clément, 2005) nebo jednoduše klasifikovaných jako „ostatní plochy“ v katastrech nemovitostí.
Pomocí modelu umělé inteligence (Stable Diffusion) přetrénovaného na databázi české flóry a vegetace Pladias.cz) a citlivých senzorů, které měří světlo, vlhkost a teplotu, byla nasbíraná data propojena s digitalizovaným prostředím v podobě umělé generovaných obrázků. Model umělé inteligence používal data ze senzorů jako vstupní údaje („prompts“) pro generování obrázků, které byly následně odeslány zpátky na server a zobrazeny na monitoru prostřednictvím minipočítače Raspberry Pi. Výsledné obrazy představují fiktivní verze rostlin, které by „mohly růst“ na konkrétních místech za určitých podmínek, neboť číselné hodnoty zaslané na server byly přepočtem devítibodové stupnice preferencí evropských rostlin, kterou vypracoval H. Ellenberg.
Lucia Bergamaschi (1987) je absolventkou Fakulty výtvarných umění v Brně (2024). Její předchozí vzdělání v oblasti práva (Univerzita v Bologni, 2012) a umění (Univerzita IUAV v Benátkách, 2019) jí umožňuje zkoumat průniky mezi právem a vizuálním uměním. Ve svém výzkumu se zajímá o právní subjektivitu, kterou vnímá jako produkt společnosti v daném historickém období, a zpochybňuje její fiktivní konstrukci prostřednictvím umělecké praxe.
Výchova budoucích umělců, architektů, urbanistů a krajinářů orientovaných v dynamice přírodních a kulturních a uměleckých systémů vyžaduje jednak informační a datovou gramotnost a jednak tvůrčí přístupy k nim. Kreativní software Virtuální futuroložka A°D°A je nástroj, který umožní nejen snadnější přístup a orientaci v relevantních digitálních datech, ale pomůže i s tříděním a hierarchizací dostupných informací v rámci komplexního systému, jakým jsou například současná města. Filozofické, vědecké a umělecké otázky spojené s umělou inteligencí tvoří další dimenzi toho výzkumu.
VÍCE O PROJEKTU